Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Doteď mě štve, že jsem minulý rok tuto sérii nedotáhl do konce skončil někde v polovině. Letos to snad dám do finiše. Motivací mi budiž fakt, že vyšlo opravdu hodně skvělé hudby, kterou by byl hřích nezmínit. Takže jako obvykle. Blíží se polovina roku, máme už odstup od roku 2022. Pojďme bilancovat! První díl pravidelného seriálu začínáme hudbou, která má nějaký vztah k punku, hardcoru, bahnu a garážím.
Metalem říznutá hardcorová dvacetiminutovka, která navazuje na devadesátkové klasiky žánru. Většina skladeb v houpavých středních tempech. Parádní řezavý zvuk. Tady se střílí ostrýma. Nejlepší skladba? Rozhodně “Palcát”, a to díky českému textu a hostujícímu Principálovi z Pusteeku, jehož hlas vám dá přímou ránu na solar. Do budoucna bych prosil méně generičnosti a více nápadů, které odliší jednotlivé skladby. Jo a coverart by měl dostat nějakou cenu. Ikonický.
https://exude.bandcamp.com/album/cognitive-war
Trojka hardcorových šrapnelů a intro. Písničky pod dvě minuty. Energie, co ti odpálí dekl. Texty stejně roztomilý a lepkavý jako obal tohodle EP. Pravověrný riffový hardcore s punkovou přímočarostí i melodickou hitovostí. U mikrofonu orangutan ve výletním kloboučku, který štěká i kníká současně. Obojí ale dělá drze. Jeho hlas vás sere, ale milujete to. Je to James Cole hardcorový scény. Klipovka “ViBE” je jedna z nejpovedenějších skladeb žánru z minulého roku. Stříká z toho radost a oddanost stylu. Nádavkem dva povedený featy. Vyšlo minulý rok v rámci hardcoru lepší EP? Za mě ne.
https://hopes1.bandcamp.com/album/summer-vibes
Jsou dva a jsou z Plzně. Smrdí z toho garáž, konopí, trochu jižanská vyprahlost a lehce taky MOTORHEAD. Škatule, ve které najdeš upřímný rokenrolový lauf a trochu tupý punkový dezolátismus. Poctivé riffíky, funkční a přímočaře jedoucí rytmika a sípavý chraplák opečovávaný každý den minimálně kartáčem červených Marlborek. S takovým hlasem se nerodíš, na tom musíš poctivě makat. Dvě skladby v češtině. Jako hodně kapel tvrdí, že jejich texty inspiruje život. Tak mi to nedá a zacituju z textů jednoho hitu: “Tak mi ho vyhoň, když máš krámy”. A ne. Víc textu v té písničce není. Jo, vlastně je tam ještě zvolání “Jóoooóo” a “Ty cuchto”. Ale jinak to jsou milí lidé. A nějaký neduhy? No jasně, chybí tomu basa. To u takový hudby neochčiješ ani přebasovanou kytarou ani tučnějším kopákem.
https://luskyband.bandcamp.com/album/qetak
Bahenní lázně, co se do Prahy přelily z východního břehu řeky Moravy. Pokud byste v naší kotlině hledali ten nejhrubší sludge metalový buldozer, je to právě tato osmnáctiminutová deska. RATO TRISTE svůj eponymní kus založili jen na čtyřech skladbách. Většinově se opírají o umolousané jednokytarové hlomozící riffy, noisové experimenty a brutální vokál. Místy zní jako zpomalení FULL OF HELL. Kompozice „Přízraky“ velmi výrazně uhýbá někam ke scénickému poloakustickému vybrnkávání na volné struny, pod kterými zlomyslně vrčí kytarová vazba. Nad touto kulisou betonová máma recitací maluje fantaskní skličující obrazy. Chcete dekadenci ohlodanou na kost? Tady je.
https://ratotriste.bandcamp.com/album/choked-by-my-own-dreams
Hudební rozervanost z Hrušovan nad Jevišovkou. Desetipalec. Skvělý texty v češtině, které reflektují dobu pandemie, drogy i minulost. Ty smutnější kpitoly. Hudba je intenzivnější, drásavější a přímočařejší, než bylo v minulosti obvyklé. Celkové vyznění je o poznání temnější. Možná i pro to, že témata písniček jsou mnohem explicitnější a neschovávají se za jakobymalebné závoje. I přes to tu jsou místa, která tvoří citlivá kytarová zákoutí tvořený souhrou obou kytar. V současnosti hlavní pilíř domácí epický screamo scény a jedna z mých nejoblíbenějších desek minulého roku.
https://ratotriste.bandcamp.com/album/choked-by-my-own-dreams
Těžká váha domácí scény na poli doom metalu, sludge i stoneru. Možná ta nejtěžší. Riffy, co nezvedne ani bájný Titán Atlas. Železný rezavý kolovrat, který skřípe, i když z něj vazelína stéká v hektolitrech. Návrat hypnotické bahenní nestvůry po dlouhých dvanácti létech je prostě událost. Troufám si tvrdit, že za těch dvanáct let se nikomu nepodařilo byť jen napodobit nesmlouvavé riffy ohlodané na kost. Tady se setkal talk, minimalismus a naprosto obhroublá brutalita ve středních tempech. Třicet pět minut radikálně zlověstné heavy music, které za poslední dekádu nikdo nedokázal konkurovat.
https://gospelofthefuture.bandcamp.com/album/blowtorch-mankind
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
